Lauryl Betaine

Další názvy: (Carboxylatomethyl)dodecyldimethylammonium, 2-(Dodecyldimethylammonio)acetate

Skóre škodlivosti: 3 (Neškodné chemické látky)

Lauryl betaine: jemný surfaktant s velkým využitím

Lauryl betaine, známý také jako kokosový betain či laurylamidopropylbetain, je povrchově aktivní látka patřící do skupiny amfoterních tenzidů. Díky svým výborným pěnicím vlastnostem a nízkému dráždivému potenciálu se tato látka široce používá v kosmetice, osobní hygieně i domácí chemii. V anglické literatuře se s ní setkáme pod názvem Lauryl Betaine nebo Cocamidopropyl Betaine. Často je označována i systematickým názvem N-(karboxymethyl)-N,N-dimethyl-1-dodekanaminium, CAS číslo této látky je 683-10-3.

Chemické vlastnosti

Lauryl betaine je derivátem kokosového oleje, konkrétně se jedná o kvartérní amoniovou sůl. Je to viskózní kapalina bez výrazné barvy, obvykle lehce nažloutlá. Má slabou typickou vůni podobnou ostatním povrchově aktivním látkám. Chemický vzorec se často uvádí jako C18H38N2O3, což reflektuje jeho strukturu složenou ze 12uhlíkatého řetězce (lauryl) s připojenou betainovou funkční skupinou.

Rozpouští se dobře ve vodě, což je zásadní pro jeho použití jako tenzidu. Díky výjimečné kompatibilitě s ostatními tenzidy, jak anionickými, tak neionickými, je Lauryl betaine ideálním synergickým doplňkem do vícekomponentních čisticích formulací.

Využití a aplikace

Nejčastější použití Lauryl betainu najdeme v oblasti kosmetiky a osobní péče. V šamponech, sprchových gelech, pěnách do koupele nebo tekutých mýdlech plní více funkcí: pomáhá tvořit stabilní pěnu, zlepšuje texturu přípravku a zároveň snižuje dráždivost primárních tenzidů, jako je například sodium lauryl sulfate. Právě jeho jemný čisticí účinek a schopnost kondicionace z něj činí ideální látku pro produkty určené i pro citlivou pokožku.

Další uplatnění najde ve formulacích ekologičtější drogerie, například v přírodních prostředcích na mytí nádobí, kde slouží jako šetrná pěnotvorná složka. Právě díky tomu jej najdeme i v nabídkách udržitelných e-shopů. Například v článku na blogu Ferwer se Lauryl betaine zmiňuje jako jeden z tenzidů doporučovaných pro přírodní kosmetiku.

V malém množství se používá i ve farmaceutickém průmyslu, kde pomáhá solubilizovat specifické látky nebo slouží jako nosič v lokální léčbě.

Přirozený výskyt a výroba

Lauryl betaine se přirozeně vyskytuje pouze jako komponenta syntetizovaná z přírodních surovin – tedy z kokosového nebo palmového oleje. Výroba obvykle probíhá ve dvou krocích: nejprve se z mastné kyseliny (např. laurové) připraví amid s propylaminem, následně se derivatizuje betainovou (karboxymethylovou) skupinou. Výsledkem je amfoterní látka, která obsahuje jak pozitivní, tak negativní náboj – právě to jí umožňuje výborně působit v různých pH podmínkách.

Moderní zelená chemie se zaměřuje na výrobu Lauryl betainu šetrnou k životnímu prostředí. Syntetické procesy často probíhají bez toxických vedlejších produktů a vstupní suroviny pochází z obnovitelných zdrojů. Výrobci rovněž zdůrazňují biologickou odbouratelnost výsledné látky.

Bezpečnost a ekologie

Lauryl betaine je obecně považován za netoxickou a bezpečnou látku. Výzkumy, například ty dostupné prostřednictvím PubChem, ukazují, že má nízkou dermální i oční toxicitu a není mutagenní. Důležité však je, že i při přírodní povaze může ve vyšších koncentracích podráždit citlivou pokožku, zejména pokud je součástí produktu s vyšším obsahem syntetických tenzidů.

Z ekologického hlediska je Lauryl betaine biologicky odbouratelný a jeho rozpad ve vodním prostředí je relativně rychlý. V souladu s normami EU a nařízeními o kosmetických přípravcích není klasifikován jako nebezpečný pro vodní organismy. Ve srovnání s konvenčními pěnidly, jako je SLS (sodium lauryl sulfate), je považován za látku šetrnější jak k lidskému zdraví, tak k přírodě.

Zajímavosti a souvislosti

S Lauryl betainem se běžný spotřebitel setká v koupelně častěji, než si myslí – obsahuje ho většina moderních šamponů, zubních past, sprchových gelů nebo dětských čisticích přípravků. Oproti starším složkám je totiž méně dráždivý a lépe reaguje s jinými látkami v receptuře.

Zajímavé je, že i když se někdy označuje jako "kokosový betain", tento název ve skutečnosti může označovat celou skupinu podobných tenzidů. Ne vždy tedy jde striktně o Lauryl betaine, ale často o směsi různých amidopropylbetaínů.

Historicky se betainové tenzidy začaly používat v 50. a 60. letech 20. století jako alternativa k tehdy rozšířeným, ale dráždivým anionickým surfaktantům. Postupem času si získaly pověst šetrnějších složek, a dnes jsou standardem v přírodní a bio kosmetice.

Shrnutí

Lauryl betaine je všestranná, biologicky odbouratelná povrchově aktivní látka odvozená z kokosového oleje, která se vyznačuje nízkou dráždivostí a vysokou pěnivostí. Hraje klíčovou roli v moderní kosmetice, domácích čisticích prostředcích i farmacii díky svým amfoterním vlastnostem a kompatibilitě s jinými složkami. Vzhledem k jeho ekologickému profilu a bezpečnosti pro lidské zdraví se jedná o látku s významným postavením nejen ve složení výrobků, ale i ve snaze o udržitelnější přístup v chemickém průmyslu.