Karmín

Další názvy: Košenila, Carmine, CI 75470, Cochineal, E120

Skóre škodlivosti: 3 (Neškodné chemické látky)

Karmín: přírodní barvivo s bohatou historií i současným využitím

Karmín, známý také jako košenila, kyselina karmínová nebo pod chemickým názvem kyselina 7-α-L-ramnosyl-3,5-dihydroxy-2-(4-hydroxyphenyl)-4H-chromen-4-onkarboxylová, je přírodní červené barvivo živočišného původu. Tato látka patří mezi anthrachinonová barviva a v potravinářství je označována kódem E120. V angličtině ji najdeme pod názvem "Carmine" nebo "Cochineal". Karmín je oblíbený díky své stabilitě, intenzivní červené barvě a přirozenému původu.

Chemické vlastnosti

Systematickým názvem karmínu je kyselina karmínová, přičemž její chemický vzorec je C22H20O13 a CAS číslo je 1260-17-9. Jde o červeně zbarvenou látku pevné skupenství, bez výrazného zápachu, dobře rozpustnou ve vodě a v ethanolu. Její atraktivní sytě červená barva vzniká díky specifické molekulární struktuře flavonoidního typu s konjugovanými dvojitými vazbami a přítomností fenolových skupin, které absorbují světelnou energii ve viditelném spektru.

V přírodě se karmín vyskytuje ve formě karmínové kyseliny, která se extrahuje především z těl samiček šupinového hmyzu Dactylopius coccus, známého jako košenila. Tyto malé červy najdeme především v Jižní a Střední Americe, kde se živí kaktusy rodu Opuntia.

Využití a aplikace

Karmín se díky svým barvicím vlastnostem široce používá v různých odvětvích. V potravinářství se označuje jako přírodní barvivo E120 a hojně se využívá ke zbarvení jogurtů, sladkostí, nápojů, klobás i omáček. Důvodem je nejen krásná sytě červená až růžová barva, ale také vysoká stabilita vůči pH, teplotě a světlu.

Ve farmacii slouží karmín k barvení tablet, kapslí nebo sirupů. Kosmetický průmysl ho využívá k výrobě rtěnek, tvářenek, stínů a další dekorativní kosmetiky, kde se cení jeho přírodní charakter oproti syntetickým alternativám.

Karmín najdeme i v textilním průmyslu, a to především v tradičním ručním barvení látek, kde vytváří odolné barevné odstíny červené nebo fialové. V posledních letech se zvyšuje zájem o karmín také ze strany ekologicky zaměřených značek, které vyhledávají přírodní suroviny bez syntetických derivátů.

Přirozený výskyt a výroba

Zdrojem karmínu je výlučně hmyz košenila (Dactylopius coccus), který parazituje na kaktusech rodu Opuntia, především na území Peru, Mexika a Kanárských ostrovů. Samičky košenily se suší a následně se z nich extrahuje kyselina karmínová. Pro získání jednoho kilogramu karmínu je potřeba až 70 000 hmyzích tělíček, což činí výrobu náročnou na pracovní sílu i zdroje.

Princip získávání karmínu spočívá v sušení hmyzu na slunci či ve speciálních pecích, následné extrakci kyseliny karmínové ve vodě a její případné srážení pomocí hliníkových nebo vápenatých solí k vytvoření karmínových solí. Výsledný produkt je pak dále čištěn a filtrován.

Podrobnosti o výrobě přírodních barviv a jejich dopadech zmiňuje například blogový článek na www.ferwer.cz o udržitelných surovinách v kosmetice.

Bezpečnost a ekologie

Používání karmínu je z hlediska bezpečnosti většinou považováno za nezávadné, nicméně u citlivých jedinců může vyvolat alergické reakce. Nejčastější projevy jsou kožní vyrážky, migrény nebo astmatické obtíže, zejména u osob citlivých na složky z hmyzu.

Poněkud etická otázka je jeho živočišný původ – kvůli nutnosti zabíjení tisíců hmyzích jedinců jej mnoho vegetariánů a veganů odmítá. Kromě toho se karmín nepovažuje za vhodný pro produkty označované jako „cruelty-free" či „vegan-friendly".

Z environmentálního hlediska je ovšem karmín poměrně šetrnou alternativou k syntetickým barvivům, která jsou často vyráběna z ropných derivátů. Pěstování kaktusů a sběr košenil je tradiční formou zemědělství, která nevyžaduje intenzivní chemické vstupy. Přesto však rozsáhlá produkce – například v Peru, které patří mezi největší světové exportéry – představuje ekologickou i pracovní výzvu.

Podrobnosti o environmentálních aspektech lze najít například ve studii publikované v Journal of Insect Science, která hodnotí dopad pěstování a sběru košenil.

Zajímavosti a souvislosti

Karmín má za sebou bohatou historii – už dávní Aztékové a Mayové používali karmínové barvivo pro rituální a umělecké účely. Po příchodu Španělů do Ameriky se karmín stal jednou z nejcennějších komodit exportovaných do Evropy, kde konkuroval dokonce i zlatu a stříbru.

Ve výtvarném umění býval karmín používán jako pigment v rukopisných iluminacích, na plátnech nebo v akvarelových barvách. Nákladnost jeho výroby způsobila, že si ho mohli dovolit jen nejbohatší vrstvy – karmín byl považován za symbol moci a luxusu.

Dnes se karmín stále využívá i při restaurování historických děl nebo jako součást tradičních textilií v oblasti And. V moderní době se rovněž stává předmětem diskuzí o etickém původu surovin v kosmetice i potravinářství.

Shrnutí

Karmín je přírodní červené barvivo s širokým spektrem použití – od potravin přes kosmetiku až po tradiční umění. Jde o jednu z nejstarších a vizuálně nejvýraznějších barviv živočišného původu, která však otevírá i otázky etiky a udržitelnosti. Díky své chemické stabilitě a výrazné barvě zůstává karmín důležitou složkou v celé řadě moderních výrobků – přestože si jeho přítomnost často vůbec neuvědomujeme.