Inulin

Další názvy: Inulin

Skóre škodlivosti: 2 (Deriváty přírodních látek)

Co je inulin a proč ho najdeme v potravinách i doplňcích stravy

Inulin je přírodní polysacharid patřící mezi fruktany – skupinu rozpustných vláknin, které se skládají převážně z jednotek fruktózy. Ve své podstatě jde o rozpustnou vlákninu, která se v lidském těle nestráví, ale má důležitou prebiotickou funkci. Setkat se můžete i s anglickým názvem „inulin", případně pod označením jako fruktan nebo fruktooligosacharid (FOS). Inulin má široké uplatnění zejména v potravinářství, farmacii a stále častěji je zmiňován i v souvislosti s ekologickým životním stylem.

Chemické vlastnosti

Systematický název inulinu není jeden konkrétní, protože se jedná o směs oligo- a polysacharidů, jejichž hlavní složkou jsou α-(2→1) spojené fruktózové jednotky zakončené glukózou. Přesto lze inulin obecně popsat jako lineární polymer fruktózy – jeho strukturní vzorec se často udává jako (C6H10O5)n, kde „n" značí počet jednotek (většinou mezi 2 a 60).

Inulin je bílý až nažloutlý prášek bez výrazné chuti a zápachu. Je dobře rozpustný ve vodě, avšak nerozpustný v tucích. Teplota tání není přesně stanovitelná, protože dochází k jeho rozkladu při vyšších teplotách. Jelikož inulin není sladký, používá se i jako náhrada cukru v dietních výrobcích.

V přírodě se inulin běžně nachází v rostlinách jako zásobní polysacharid. Nejbohatšími zdroji jsou čekanka obecná, topinambur, artyčoky, pampeliška nebo cibule.

Využití a aplikace

Inulin má řadu funkcí a využití napříč různými obory.

V potravinářství se často používá jako přírodní vláknina a prebiotikum – pomáhá výživě prospěšných střevních bakterií, jako jsou bifidobakterie. Díky tomu přispívá ke zlepšení trávení, regulaci hladiny cukru v krvi a podpoře imunity. Běžně ho najdeme v jogurtech, müsli, cereáliích, ale i v náhradách tuků nebo cukru.

Jeho technologické vlastnosti mu navíc umožňují zlepšovat texturu potravin – funguje jako zahušťovadlo, emulgátor nebo stabilizátor. Některé výzkumy dokonce ukazují, že inulin může snižovat celkový cholesterol a triglyceridy v krevní plazmě, což posiluje jeho význam například v produktech zaměřených na zdravé srdce a cévy.

Ve farmacii nachází uplatnění jako nosič aktivních látek, například pro řízenou distribuci léčiv do tlustého střeva. Uplatnění získává také ve vývoji doplňků stravy, často kombinovaných s probiotiky.

V ekologickém spotřebním zboží nebo kosmetice hraje roli zejména díky svým hydratačním a zklidňujícím účinkům. Například podle článku na Ferwer.cz se inulin využívá také v přírodní kosmetice, kde podporuje zdravou mikroflóru pokožky.

Přirozený výskyt a výroba

Inulin se vyskytuje přirozeně v mnoha rostlinách, zejména v čeledi hvězdnicovitých. Nejhojnějším komerčním zdrojem je kořen čekanky (Cichorium intybus), z nějž se inulin extrahuje jednoduše pomocí horké vody.

Výroba probíhá podobně jako při zpracování cukrové řepy: kořeny jsou mechanicky rozdrceny, extrahovány horkou vodou a poté filtračně čištěny. Výsledný roztok obsahující inulin se pak usuší na práškovou nebo granulovanou formu.

Jiné alternativní zdroje zahrnují topinambury, pampelišku, artyčoky nebo agáve – druhy, které mají vysoký obsah této vlákniny a jsou využívány především v lokálním a biozemědělství.

Bezpečnost a ekologie

Inulin je považován za zcela bezpečnou látku. Jelikož se jedná o přírodní vlákninu, která není v lidském tenkém střevě stravitelná, nedochází k jejímu metabolismu jako u běžných cukrů. U některých osob však může vyšší dávka způsobit plynatost nebo zažívací diskomfort, zejména pokud jde o jedince s citlivějším trávením nebo syndromem dráždivého tračníku.

Z hlediska toxikologie je inulin netoxický a nemá kumulativní efekty v organismu. Z hlediska environmentálního je jeho využívání ekologicky příznivé – získává se z obnovitelných rostlinných zdrojů a jeho zpracování je relativně nenáročné, bez použití toxických chemikálií.

Poptávka po produktech s obsahem rostlinné vlákniny roste i díky důrazu na ekologické a udržitelné zemědělství. Jak potvrzuje i informační článek z Ferweru, roste tlak na používání šetrných surovin i mimo potravinářství.

Zajímavosti a praktické souvislosti

S inulinem se často setkáme v domácí kuchyni aniž bychom o tom věděli. Například topinambury nebo artyčoky nejsou jen gurmánskou pochoutkou – jejich vysoký obsah inulinu z nich dělá výživově přínosnou surovinu vhodnou pro diabetiky i osoby s redukční dietou.

Historie objevu inulinu sahá do počátku 19. století – v roce 1804 ho popsal německý farmaceut Valentin Rose při zkoumání extraktu z kořene oměje. Později byl běžně izolován z čekanky, jejíž konzumace a pěstování mají dlouhou tradici v Evropě.

Inulin bývá často součástí prebiotických doplňků stravy, které zvyšují celkovou imunitu, a dokáže posílit účinnost probiotických mikroorganismů. V posledních letech se inulin dostává do popředí i v oblasti sportovní výživy a wellness produktů.

Navíc jeho přirozeně jemná chuť a čistě rostlinný původ ho činí vhodným i pro vegany a osoby s intolerancí laktózy nebo lepku.

Shrnutí

Inulin je všestranná přírodní látka s pozoruhodnými vláknotvornými a prebiotickými vlastnostmi. Jeho rozmanité využití v potravinářství, farmacii i ekologických produktech z něj dělá cennou složku současného životního stylu. Díky své bezpečnosti, přirozenému původu i pozitivním účinkům na zdraví představuje inulin přirozenou a udržitelnou alternativu pro mnohé průmyslové suroviny.