Hydrogenated vegetable oil

Další názvy: Hydrogenovaný rostlinný olej

Skóre škodlivosti: 2 (Deriváty přírodních látek)

Hydrogenated vegetable oil: chemie, využití a ekologické dopady

Hydrogenated vegetable oil, známý také jako hydrogenovaný rostlinný olej nebo ztužený olej, je běžnou složkou mnoha průmyslově vyráběných potravin i kosmetiky. Jde o směs lipidů vzniklou chemickou úpravou – hydrogenací – přírodních rostlinných olejů. Tento proces mění jejich strukturu, zpomaluje žluknutí a mění skupenství z tekutého na pevné či polotuhé. Název této látky najdeme často v seznamech ingrediencí pod označením „Hydrogenated Vegetable Oil" i v českém překladu. Pro orientaci ve vědecké literatuře může být důležitá i znalost CAS čísla, které je pro tuto skupinu sloučenin uváděno jako 68334-28-1, i když přesné složení se může lišit podle konkrétního zdroje oleje a stupně hydrogenace.

Chemické vlastnosti

Hydrogenovaný rostlinný olej není jedinou konkrétní látkou, ale směsí různých triglyceridů, které prošly procesem (částečné nebo úplné) hydrogenace. Z chemického hlediska jde o mastné kyseliny, u nichž byly některé nebo všechny dvojná vazby nahrazeny jednoduchými vodíkovými vazbami. Výsledná látka bývá bílá až krémově žlutá, polotuhá až tuhá, bez silné vůně. Při úplné hydrogenaci vznikají nasycené tuky s velmi vysokým bodem tání, mezi 60–70 °C, a malou náchylností ke žluknutí. Látka je nerozpustná ve vodě, ale rozpustná v tucích a organických rozpouštědlech.

Využití a aplikace

Hydrogenated vegetable oil má dnes široké využití napříč několika průmyslovými oblastmi. V potravinářství se používá zejména pro výrobu margarínů, trvanlivého pečiva, čokoládových náplní a dalších produktů, kde je potřeba zajistit stabilní texturu a prodlouženou trvanlivost bez rizika žluknutí.

V kosmetickém průmyslu se ztužené tuky používají jako emolienty, tedy látky změkčující a zvláčňující pokožku. Díky svým filmotvorným a hydratačním vlastnostem se hydrogenovaný rostlinný olej přidává do krémů, balzámů na rty i šamponů. O jeho využití v této oblasti informuje i článek na blogu Ferwer zaměřený na přírodní kosmetiku.

V neposlední řadě nachází hydrogenovaný rostlinný olej uplatnění také v technických aplikacích – například jako mazivo nebo surovina pro výrobu biologicky odbouratelných plastů a vosků.

Přirozený výskyt a výroba

V přírodě se hydrogenované tuky běžně nevyskytují – výsledný produkt je stoprocentně syntetický, vzniklý úpravou přírodních látek. Výchozím materiálem jsou rostlinné oleje s vysokým podílem nenasycených mastných kyselin – například slunečnicový, sójový, řepkový nebo palmový olej.

Samotný proces hydrogenace spočívá v tom, že se oleje zahřejí a za přítomnosti kovového katalyzátoru (často nikl) se do nich za vysokého tlaku zavádí vodík. Ten chemicky reaguje s dvojnými vazbami v molekulách nenasycených mastných kyselin a „nasycuje" je vodíkem, čímž vznikají mastné kyseliny nasycené.

Při částečné hydrogenaci vznikají mimo jiné i tzv. trans-mastné kyseliny, které nemají příznivý vliv na zdraví. Kvůli tomu se od této technologie v potravinářství částečně ustupuje a nahrazují ji alternativní metody, jako je interesterifikace nebo použití přirozeně stabilních tuků.

Bezpečnost a ekologie

Z hlediska bezpečnosti pro lidské zdraví není hydrogenovaný rostlinný olej toxický v běžně používaném množství, ale jeho chemické složení – konkrétně obsah transmastných kyselin při částečné hydrogenaci – bylo dlouhodobě spojováno se zvýšeným rizikem srdečních chorob, diabetu 2. typu a zánětlivých procesů v těle. Na základě těchto zjištění Světová zdravotnická organizace doporučila celosvětové omezení používání trans-tuků ve výživě.

V EU i v USA musí od určité doby výrobci na etiketách informovat o obsahu transmastných tuků, případně je v potravinách zcela zakázat nad určitou hranici. To vedlo k částečnému omezení používání hydrogenovaných olejů, zejména těch částečně hydrogenovaných.

Z ekologického pohledu záleží hodně na výchozím oleji. Pokud pochází z palmového oleje z neudržitelných zdrojů, může výroba přispívat k odlesňování. Také použití niklu jako katalyzátoru vyžaduje opatrné zacházení a správné zachycení odpadních materiálů při výrobě.

Zajímavosti a souvislosti

Hydrogenace byla původně vyvinuta v 19. století pro výrobu tuhých tuků z levnějších rostlinných olejů. Během první světové války ztužené rostlinné tuky nahradily dražší máslo a staly se běžnou součástí jídelníčku. Obchodní značky jako Crisco nebo margarinové výrobky rychle získaly oblibu.

V běžném životě se s hydrogenovaným rostlinným olejem setkáváme častěji, než bychom čekali. Nachází se ve složení sušenek, pomazánek, zmrazených potravin, ale i pečiva z pekáren. V přírodní kosmetice je často nahrazován šetrnějšími alternativami, jak uvádí např. lexikon přírodních ingrediencí značky Ferwer, který doporučuje preferenci plně biologicky odbouratelných a méně zpracovaných surovin.

Shrnutí

Hydrogenated vegetable oil je významná technicky upravená směs tuků, která našla rozsáhlé uplatnění ve stravě, kosmetice i průmyslu. Jeho výhodou je stabilita a dlouhá trvanlivost, avšak některé formy s obsahem trans-mastných kyselin jsou zdravotně problematické. Díky pokroku v technologii a zvýšenému důrazu na udržitelnost se výrobci stále více odklánějí od částečné hydrogenace ve prospěch zdravějších a ekologičtějších alternativ. Pochopení chemie a funkce hydrogenovaných tuků pomáhá jak informovaným spotřebitelům, tak vývojářům produktů volit šetrnější řešení.