Guaiazulene

Další názvy: Azulon, 1,4-dimethyl-7-isopropylazulene

Skóre škodlivosti: 2 (Deriváty přírodních látek)

Guaiazulene: modrý poklad z přírody i laboratoře

Guaiazulene je aromatická uhlovodíková sloučenina přírodního původu, známá především svou výraznou modrofialovou barvou. Řadí se mezi deriváty azulenu a vyskytuje se jako sekundární metabolit některých éterických olejů. Pod systematickým názvem 1,4-dimethylazulen a CAS číslem 489-84-9 se často objevuje v kosmetice, farmacii a produktech péče o pleť, a to i pod synonymy jako guaiazulén nebo guajazulen. V angličtině je známý jako guaiazulene nebo 1,4-dimethylazulene.

Chemické vlastnosti

Guaiazulene má chemický vzorec C15H18 a patří mezi bicyklické aromatické uhlovodíky. Na první pohled zaujme svou sytě modrou až modrofialovou barvou, která je důsledkem jeho rozšířeného elektronového systému v aromatickém jádru. V čisté formě se jedná o olejovitou kapalinu s charakteristickým, jemně květinovým aroma.

Bod varu guaiazulenu je přibližně 275 °C. Je málo rozpustný ve vodě, ale snadno rozpustný v lipofilních (tukových) rozpouštědlech, což z něj činí ideální složku do mastných krémů a olejových přípravků. Přirozeně se vyskytuje v některých rostlinách, například v heřmánku (Chamomilla recutita), guajakovníku (Bulnesia sarmientoi) a některých druzích vřesu.

Využití a aplikace

Vzhledem k tomu, že guaiazulene má protizánětlivé, zklidňující a antioxidantní účinky, je velmi oblíbenou složkou v kosmetickém a farmaceutickém průmyslu. Používá se především:

v přípravcích pro citlivou, podrážděnou nebo zarudlou pleť
v pleťových vodách a krémech na aknózní či reaktivní pokožku
ve vlasové kosmetice na podrážděnou vlasovou pokožku
v mastích a gelech na léčbu hemoroidů nebo drobných dermatologických poranění

Jeho antioxidační vlastnosti pomáhají neutralizovat volné radikály, čímž přispívá k ochraně pokožky před předčasným stárnutím. Modré zbarvení navíc nemá pouze estetický účel – souvisí přímo s biologickou aktivitou molekuly.

V některých případech se guaiazulene využívá také jako indikátor v chromatografii nebo jiných chemických analýzách kvůli své vynikající viditelnosti.

Podle článku na blogu Ferwer.cz o přírodní kosmetice s rostlinnými složkami je guaiazulene klíčový v produktech určených pro přecitlivělou pokožku, neboť napomáhá snižovat zánětlivost a zklidnit kožní reakce.

Přirozený výskyt a výroba

Guaiazulene se vyskytuje jako sekundární metabolit v některých éterických olejích. Získává se především z dřeva guajakovníku a rovněž z heřmánku pravého nebo modrého heřmánku (Matricaria chamomilla, resp. Matricaria recutita). V přírodě je přítomen v malém množství a je často doprovázen dalšími terpenovými strukturami.

Komerčně se guaiazulene většinou vyrábí synteticky z azulenu – cyklického uhlovodíku, který je také přírodní, avšak dostupnější. Syntéza guaiazulenu zahrnuje methylaci azulenu, čímž vzniká konečný produkt s lepšími fyzikálně-chemickými vlastnostmi a stabilní modrou barvou. Tato metoda poskytuje vyšší výtěžnost a umožňuje využití látky v průmyslovém rozsahu.

Bezpečnost a ekologie

Guaiazulene je obecně považován za bezpečný při použití v kosmetických a farmaceutických koncentracích. Podle dat Evropské agentury pro chemické látky (ECHA) nepředstavuje výrazné riziko při správném použití. Může však u citlivých jedinců vyvolat mírné podráždění, proto je vhodné provést předběžný test snášenlivosti na malé části pokožky.

Vzhledem k tomu, že se používá v nízkých koncentracích a neukládá se v těle, je environmentální dopad guaiazulenu minimální. V přírodě se biologicky odbourává a nezpůsobuje kumulativní znečištění. V některých zemích se přesto kontroluje jeho použití v nanokosmetice nebo v přípravcích určených k dětské péči.

Zajímavosti a souvislosti

Modré barvivo guaiazulene je často zaměňováno s azulenem, ze kterého je odvozeno. Ačkoli mají podobnou strukturu a barvu, liší se ve spektru využití. Azulén byl poprvé izolován z heřmánkového oleje již v roce 1863 a jeho název je odvozen od španělského „azul" – modrý. Guaiazulene bylo identifikováno později a jeho název souvisí s guajakovníkem, jedním z jeho přirozených zdrojů.

V běžném životě se můžete s guaiazulene setkat ve známých krémech pro citlivou pleť, v některých mastičkách s heřmánkovým extraktem, nebo dokonce v zubních pastách určených pro zánětlivá onemocnění dásní. V některých asijských zemích se využívá také v tradiční medicíně.

Na stránkách Nature's Garden se uvádí, že díky své barvě je guaiazulene občas přidáván i do svíček a vonných esencí jako přírodní zjasňovač tónu vůně a pro svůj vizuální efekt.

Shrnutí

Guaiazulene je jedinečná modrá přírodní látka, která nachází uplatnění zejména v kosmetickém a farmaceutickém odvětví. Díky svým zklidňujícím, protizánětlivým a antioxidačním vlastnostem je ideální volbou pro péči o citlivou pokožku. Ať už pochází z přírody nebo ze syntézy, guaiazulene představuje skvělý příklad sloučeniny, která propojuje estetiku, biologickou funkci i technologickou využitelnost.