Draslík

Další názvy: kalium

Co je draslík a proč je důležitý?

Draslík je měkký, stříbrolesklý kov, který patří do skupiny alkalických kovů periodické tabulky prvků. Jeho chemická značka je K, systematický název je draslík, anglicky se označuje jako potassium a jeho CAS číslo je 7440-09-7. Draslík je esenciální prvek pro život a hraje klíčovou roli v mnoha biologických i technických procesech. Využití nachází v zemědělství, potravinářství i moderním průmyslu.

Chemické vlastnosti draslíku

Draslík (K) má atomové číslo 19 a je charakteristický svou nízkou hustotou a vysokou reaktivitou. Tento měkký kov má teplotu tání 63,5 °C a teplotu varu 759 °C. Na řezu je stříbřitě bílý, ale na vzduchu rychle oxiduje a pokrývá se matně šedou vrstvou oxidu. Je mimořádně reaktivní s vodou – prudká exotermická reakce vzniká i při kontaktu s vlhkostí, což uvolňuje vodík a vzniká hydroxid draselný (KOH).

Draslík je velmi dobře rozpustný v amoniaku a v kapalném stavu v něm vede elektrický proud. Ve své čisté formě se v přírodě nevyskytuje – kvůli vysoké reaktivitě se nachází pouze v chemických sloučeninách, zejména ve formě solí, jako je sylvín (KCl) nebo karnalit (KCl·MgCl₂·6H₂O).

Využití a aplikace

Draslík má rozsáhlé spektrum využití napříč různými obory. V oblasti zemědělství je zásadní složkou minerálních hnojiv (např. KCl), protože přispívá k regulaci osmotického tlaku a transportu vody v rostlinných buňkách. Bez něj by rostliny nedokázaly správně růst ani tvořit plody.

Ve farmaceutickém a zdravotnickém sektoru se sloučeniny draslíku (např. chlorid draselný – KCl) používají k doplnění elektrolytů v těle. Draslík je nezbytný pro správnou činnost nervového a svalového systému, včetně srdeční činnosti. V potravinářství se některé jeho sloučeniny (např. uhličitan draselný – E501) využívají jako regulátory kyselosti nebo náhradní sůl při nízkosodíkové dietě.

V průmyslu se kovový draslík dříve používal jako redukční činidlo při výrobě kovů, nebo jako složka některých upravených maziv. Dnes se však v praxi uplatňuje především ve formě sloučenin. V oblasti energetiky je důležitý v technologiích baterií, kde se testují nové koncepty draslíkových iontových baterií, které mohou nabídnout levnější alternativu ke klasickým lithiovým akumulátorům, jak naznačují nedávné výzkumy publikované v Energy & Environmental Science.

Přirozený výskyt a výroba

Draslík se v zemské kůře vyskytuje poměrně hojně – tvoří asi 2,1 % jejího složení. Vyskytuje se především ve formě solí, a to zejména v ložiscích draselných solí v sedimentech slaných jezer, starých moří a solných dolech. Významné surovinové zdroje tvoří minerály jako sylvín, kainit nebo langbeinit.

Výroba čistého kovového draslíku probíhá elektrolýzou roztavených sloučenin, typicky směsi chloridu a hydroxidu draselného. Tato metoda je však energeticky náročná a používá se pouze v omezeném rozsahu. Většina komerčně dostupného draslíku je ve formě sloučenin, především chloridu draselného (KCl).

Bezpečnost a ekologie

Čistý draslík je vysoce reaktivní a hořlavý kov, který musí být skladován pod inertní kapalinou (např. parafínem nebo minerálním olejem), aby nedošlo k samovolné oxidaci nebo explozi při kontaktu s vodou. I jeho sloučeniny, jako je KOH, jsou silně žíravé a vyžadují opatrnou manipulaci.

Z hlediska ekotoxicity jsou některé draselné soli relativně bezpečné pro životní prostředí, ale při nadměrném hnojení mohou způsobit nežádoucí eutrofizaci vodních zdrojů. Také zvýšený odtok minerálních hnojiv z polí může mít negativní dopad na vodní ekosystémy.

Ve zdravotnictví je nadměrný příjem draslíku (hyperkalémie) znám svým toxickým účinkem na srdce, navíc se některé sloučeniny mohou vzájemně ovlivňovat s léčivy. Proto je vhodné suplementaci konzultovat s lékařem. Bezpečné dávkování je důležité například i u alternativních slanisek bez sodíku, jejichž přínos byl popsán i v článku „Jak zmírnit příjem soli ve stravě?" na blogu Ferwer.

Zajímavosti a souvislosti

Draslík byl objeven v roce 1807 sirem Humphry Davyem jako první prvek izolovaný pomocí elektrolýzy roztaveného louhu (KOH). Byl pojmenován podle latinského výrazu „potassa" – popel rostlin, ze kterého se dříve získával, což dalo vzniknout i jeho anglickému názvu potassium. Zatímco český název „draslík" pochází od výrazu „draslo" (popel), který měl v minulosti stejný význam.

V lidském těle je draslík třetím nejhojněji zastoupeným prvkem po vápníku a fosforu – a tvoří základní elektrolyt intracelulárních tekutin. Denní doporučený příjem se pohybuje kolem 3 500–4 700 mg. Z potravinových zdrojů jsou bohaté na draslík například banány, brambory, špenát či avokádo.

V posledních letech se zvyšuje zájem o draslík i z ekologického hlediska – například v oblasti ekologických hnojiv, kde se uplatňuje jako klíčový prvek v organickém zemědělství.

Shrnutí

Draslík je nezbytným chemickým prvkem, který má důležité biologické, zemědělské i průmyslové využití. Jeho chemická reaktivita a schopnost regulovat elektrolytovou rovnováhu z něj činí klíčový prvek pro život rostlin, zvířat i člověka. Ať už ve formě hnojiva, doplňku stravy nebo suroviny moderních baterií, draslík hraje skrytou, ale zásadní roli v našem každodenním životě.