Disperse Violet 1

Skóre škodlivosti: 3 (Neškodné chemické látky)

Disperse Violet 1: syntetické barvivo ze skupiny azosloučenin

Disperse Violet 1 je syntetické organické barvivo ze skupiny azožen, které se nejčastěji používá při barvení syntetických textilií, zejména polyesteru. Mezi jeho další označení patří např. C.I. 61100, anglický název Disperse Violet 1 nebo jeho systematický název 1,4-bis(4-nitrofenylazo)benzene. Jedná se o jedeno z nejznámějších disperzních barviv – tedy barviv nerozpustných ve vodě, která se používají tam, kde je potřeba stálé a trvale přilnavé zbarvení plastových nebo vlákenných materiálů.

Chemické vlastnosti

Disperse Violet 1 je čistě syntetická sloučenina, která nenastává v přírodě. Její systematický název je 1,4-bis(4-nitrofenylazo)benzene a její molekulární vzorec je C18H12N6O4. CAS číslo této látky je 2581-69-3.

V pevné formě má Disperse Violet 1 vzhled sytě fialového až tmavě fialového prášku. Je nerozpustný ve vodě, avšak dobře se disperguje do vodných systémů za přítomnosti dispergačních činidel. Látka má slabý aromatický zápach a vysokou tepelnou stabilitu, díky čemuž se hodí pro tepelné procesy barvení. Má relativně vysoký bod tání (nad 200 °C) a chemicky patří mezi typická azobarviva, která obsahují dvojné vazby dusíku (azo skupinu –N=N–) propojující aromatické jádro.

Využití a aplikace

Hlavní oblastí využití Disperse Violet 1 je barvení polyesterových vláken, acetátů a dalších umělých textilií. Díky své vysoké tepelné stabilitě a schopnosti fixace na hydrofobní vlákna je ideální pro průmyslové procesy barvení, včetně tzv. vysokotlakého barvení (HT dyeing) nebo termotransferových tiskových technik.

Disperzní barviva včetně této látky se nacházejí také v některých tonerech, tiskařských barvách a barvicích prostředcích pro plasty, jako jsou PET folie. Jejich výhodou je živá a stálá barevnost, dobrá odolnost vůči praní, otěru i světlu.

Mezi zvláštní aplikace patří také využití v barvivových kazetách pro tiskárny, kde se Disperse Violet 1 používá jako součást pigmentových směsí, nebo v laboratorním prostředí, kde může sloužit jako modelová sloučenina při studiu chování disperzních barviv na povrchu pevných látek.

Přirozený výskyt a výroba

Disperse Violet 1 není přírodního původu – jde o látku vyráběnou výhradně synteticky. Jeho produkce probíhá azo-kopulační reakcí, při které dochází ke spojení diazoniové soli p-nitroanilinu s benzenem za podmínek řízeného pH a teploty.

Tento proces je typickým příkladem tzv. diazotace, která se běžně používá pro syntézu azobarviv. Jako meziprodukty při výrobě mohou vznikat různé nitrosloučeniny a aminy, jejichž kontrola ve výrobě je důležitá z hlediska bezpečnosti i kvality výsledného barviva.

Bezpečnost a ekologie

Disperse Violet 1 patří mezi látky, které mohou představovat určité zdravotní riziko, i když jejich závažnost závisí na způsobu použití a míře expozice. Podle některých studií může mít látka senzibilizační účinky, tj. způsobit alergickou reakci při delším kontaktu s pokožkou nebo při vdechování prachu.

Navíc, jelikož jde o aromatický azosloučeninový derivát obsahující nitroskupiny, je u ní zkoumán potenciální vliv na genotoxicitu a mutagenitu. Na evropské úrovni je některými agenturami – včetně Evropské agentury pro chemické látky (ECHA) – zařazena jako látka podezřelá z negativního vlivu na zdraví, a její použití je v některých oblastech regulováno.

Z hlediska dopadu na životní prostředí může být Disperse Violet 1 problematický kvůli své přetrvávající povaze – nerozkládá se snadno a má nízkou biologickou odbouratelnost. Proto je důležité, aby byl zachycován ve výrobních odpadních vodách pomocí filtračních a sorpčních systémů.

Na blogu Ferwer byla například diskutována problematika syntetických barviv v kontextu ekologických produktů – tam se objevuje i zmínka o látkách podobné povahy, jejichž používání bývá udržitelnějšími výrobci omezováno.

Zajímavosti a souvislosti

Disperse Violet 1 je jedním z historicky prvních disperzních barviv, které se začalo používat v průmyslu ve 40. letech 20. století, kdy rostl význam syntetických polymerních vláken jako polyester a nylon. Před jeho zavedením bylo obtížné barvit hydrofobní textilie, takže šlo o významný technologický pokrok.

Barvivo se objevuje nejen v textilním průmyslu, ale může být i přítomno v některých barvících potřebách pro hobby, tedy na výrobu batik a umělých tkanin. Právě proto se o látkách této kategorie často diskutuje i v kontextu domácí výroby a ručně barvených výrobků.

Zajímavostí je, že látky příbuzné Disperse Violet 1 sloužily jako model pro vývoj fotochemických spínačů – molekul schopných měnit svou strukturu vlivem světla, protože azo skupina reaguje na UV záření změnou mezi trans- a cis-izomerem. Tento jev se uplatnil např. ve vývoji chytrých materiálů a optických systémů.

Shrnutí

Disperse Violet 1 je významné syntetické azobarvivo používané především v průmyslu pro barvení polyesteru a dalších syntetických textilií. Díky své chemické struktuře a fyzikálním vlastnostem se stabilně váže na hydrofobní materiály, což z něj činí spolehlivé barvivo pro náročné technologické aplikace.

Na druhou stranu je nutné brát ohled na jeho možnou toxicitu a nízkou rozložitelnost, což ho řadí mezi látky, jejichž používání by mělo být pečlivě regulováno. Přesto zůstává důležitým barvivem, jehož vývoj i aplikace odhalují mnoho zajímavých aspektů spojených s chemií a materiálovým inženýrstvím.