Chlorine (Chlór)

Skóre škodlivosti: 4 (Lehce škodlivá chemie)

Co je chlór: vlastnosti, použití a bezpečnost tohoto reaktivního prvku

Chlór (latinsky Chlorum, anglicky Chlorine) je chemický prvek s atomovým číslem 17, řazený do skupiny halogenů v periodické tabulce. V přírodě se v čisté formě téměř nevyskytuje, ale jako součást solí a sloučenin je velmi běžný. Díky své vysoké reaktivitě je chlór hojně využíván v chemickém průmyslu, zdravotnictví i ve vodohospodářství. Je známý také pod označením Cl a jeho CAS číslo je 7782-50-5.

Chemické vlastnosti chlóru

Chlór je za normálních podmínek žlutozelený plyn se silným, štiplavým zápachem. Má molekulární vzorec Cl₂ a je silně reaktivní, což z něj činí nebezpečnou, ale zároveň užitečnou látku. Je těžší než vzduch, jeho bod varu je -34,04 °C a bod tání -101,5 °C. Je velmi dobře rozpustný ve vodě, zvláště za chladu, kde tvoří tzv. chlorovanou vodu – slabý dezinfekční roztok s obsahem hypochloritého aniontu.

Jako prvek se chlór řadí do sedmé skupiny (halogeny) a má vysokou elektronegativitu, což mu umožňuje snadno reagovat s mnoha dalšími prvky. V přírodě se chlór většinou vyskytuje ve formě chloridu sodného (NaCl) v mořské vodě nebo v minerálních ložiscích.

Využití a aplikace chlóru

Chlór je nepostradatelný v mnoha průmyslových, zdravotnických a domácích oblastech. Jedním z jeho nejznámějších použití je dezinfekce vody, zejména v plaveckých bazénech a při úpravě pitné vody, kde účinně ničí bakterie, viry a organické látky. Právě díky své silné oxidační schopnosti představuje efektivní a ekonomicky dostupný dezinfekční prostředek.

V chemickém průmyslu se chlór hojně využívá při výrobě PVC (polyvinylchloridu), plastických hmot, rozpouštědel, pesticidů, barviv, farmaceutik a dalších organických sloučenin. Podle údajů z Americké chemické společnosti se až dvě třetiny všech organických chemikálií vyráběných v laboratořích nějakým způsobem dotýkají chlóru, buď ve formě reaktantu, katalyzátoru nebo intermediárního produktu.

Na blogu Ferwer.cz se chlór zmiňuje jako tradičně účinný, ale ekologicky sporný prostředek pro čištění vody, jehož používání dnes postupně nahrazují přírodnější alternativy kvůli možným dopadům na zdraví i životní prostředí.

Přirozený výskyt a výroba

V přírodě neexistuje chlór jako volný prvek – kvůli své vysoké reaktivitě se vyskytuje pouze ve sloučeninách, nejběžněji jako chlorid sodný (kuchyňská sůl). Mořská voda obsahuje asi 19 000 mg/l chloridů, především ve formě NaCl.

Průmyslově se chlór získává hlavně elektrolýzou solanky (koncentrovaného roztoku chloridu sodného). Tato metoda umožňuje výrobu čistého Cl₂ plynu a zároveň jako vedlejší produkty vznikají vodík a hydroxid sodný. Jedná se o energeticky náročný proces, ale z hlediska efektivity výtěžnosti stále nejrozšířenější na světě.

Řada zemí, včetně států EU, má kvůli potenciálním environmentálním dopadům přesně regulovanou výrobu i spotřebu chlóru, zejména v souvislosti s jeho použitím při výrobě organických sloučenin, které mohou být perzistentními znečišťujícími látkami (POPs).

Bezpečnost a ekologie

Chlór je silně toxický a dráždivý plyn, zejména pokud se vdechuje ve vyšších koncentracích. Krátkodobá expozice může způsobit kašel, podráždění očí, nosu a dýchacích cest, zatímco dlouhodobé nebo vysoké expozice mohou mít vážné zdravotní následky včetně poškození plic.

Podle Evropské agentury pro chemické látky (ECHA) je chlór klasifikován jako nebezpečný pro zdraví i životní prostředí. Při úniku do vody nebo vzduchu může vážně poškodit vodní organismy, narušovat ekosystémy a reagovat s organickými látkami za vzniku chlorovaných derivátů, z nichž některé mohou být karcinogenní nebo perzistentní.

Z těchto důvodů musí být s chlórem manipulováno za přísných bezpečnostních podmínek – například v uzavřených systémech s kvalitní ventilací, senzory úniku a proškoleným personálem.

Zajímavosti a souvislosti

Chlór hraje nečekaně důležitou roli v každodenním životě – nachází se v běžných domácnostech například jako součást bělidel, čistících prostředků nebo dezinfekcí. Populární dezinfekce jako Savo obsahují právě chlorové sloučeniny.

Historicky byl chlór objeven švédským chemikem Carlem Wilhelmem Scheelem již v roce 1774, ale jako samostatný prvek jej rozpoznal až Sir Humphry Davy v roce 1810. Název "chlorine” pochází z řeckého slova „chloros" – zelený, podle specifického zbarvení jeho plynu.

Při chemických reakcích — například při chloraci — se chlór používá k výrobě běžných spotřebních produktů, ale také velmi specializovaných sloučenin. Díky této univerzálnosti je často označován za základní chemickou surovinu 20. století.

Shrnutí

Chlór je silně reaktivní, nebezpečný, ale zároveň nepostradatelný chemický prvek s mnohostranným využitím. Jako plyn se používá především k dezinfekci, v chemickém průmyslu pak k syntéze stovek dalších látek. Přestože má chlór řadu pozitivních aplikací, jeho nesprávné používání a environmentální dopady zůstávají výzvou jak pro vědce, tak zákonodárce. Znalost jeho vlastností a bezpečná manipulace jsou proto klíčové nejen pro průmysl, ale i pro běžný život.