Chinovník lékařský (Cinchona officinalis)
Další názvy: chininovník
Skóre škodlivosti: 1 (Přírodní látky)
Chinovník lékařský: přírodní zdroj chininové medicíny
Chinovník lékařský (Cinchona officinalis) je tropický strom známý především jako přírodní zdroj chininu – léčivé látky, která dlouhá staletí hrála zásadní roli v boji proti malárii. Tento strom patří do čeledi mořenovitých (Rubiaceae) a je původem z horských oblastí Jižní Ameriky. Vedle názvu chinovník lékařský je možné se setkat i s označeními jako Cinchona tree, chinovník pravý nebo peruánská kůra. Význam této rostliny je nejen historický, ale i současný – díky svým fyziologickým účinkům a širokému využití ve farmacii i dalších odvětvích.
Chemické vlastnosti
Účinnou chemickou složkou chinovníku lékařského je především chinin – alkaloid s systematickým názvem (R)-(2S,4S,5R)-5-ethenyl-1-azabicyklo[2.2.2]oktan-3-ylmethanol. Chinin má chemický vzorec C20H24N2O2 a CAS číslo 130-95-0.
Chinin se v krystalické formě vyskytuje jako bezbarvá až bílá látka s mírně hořkou chutí. Má charakteristickou vůni po chinu a je špatně rozpustný ve vodě, ale dobře se rozpouští v ethanolu. Bod tání této sloučeniny je přibližně 177 °C. Látka je opticky aktivní a fluoreskuje pod UV světlem, což usnadňuje její laboratorní identifikaci.
Kromě chininu obsahuje kůra chinovníku také další alkaloidy, jako jsou chinidin, cinchonin a cinchonidin. Tyto látky mají rovněž farmakologické účinky, i když méně známé než samotný chinin.
Využití a aplikace
Chinin byl historicky klíčovým lékem při léčbě malárie. I dnes je chirurgicky získaný chinin obsažen v některých antimalarikách, zejména v případech, kde selhávají jiné léky. Funguje tak, že narušuje metabolismus parazitů rodu Plasmodium v červených krvinkách, čímž zastavuje jejich množení.
Vedle léčivého použití je chinin známý i v potravinářství – především pro svou hořkou chuť. Malé množství chininu se přidává do nápojů, jako je tzv. toniková voda, kde působí jako hořké dochucovadlo.
V elektrotechnickém průmyslu se některé alkaloidy z chinovníku využívají jako přírodní optické standardy díky své fluorescenci. Ve veterinární medicíně se chinin příležitostně využívá jako antiparazitikum. Dříve se preparáty s extraktem z chinovníkové kůry používaly i jako tonika či hořčiny pro stimulaci trávení.
Přirozený výskyt a výroba
Chinovník lékařský pochází z horských oblastí Peru, Bolívie, Kolumbie a Ekvádoru. Nejčastěji roste ve vlhkých tropických lesích v nadmořských výškách 1 000 až 3 000 m n. m. Právě z těchto oblastí bylo v 17. století poprvé získáno léčivé chinové dřevo, jehož popularita postupně vedla ke komerčnímu pěstování chinovníků i v jiných tropických oblastech, včetně jihovýchodní Asie.
Alkaloidy jsou extrahovány převážně z usušené a namleté kůry. Proces výroby zahrnuje alkalizaci drceného rostlinného materiálu, následovanou extrakcí organickými rozpouštědly, například methanolem nebo chloroformem. Moderní farmaceutický chinin je často výsledkem této přírodní extrakce, i když existují i postupy částečné syntézy.
Bezpečnost a ekologie
Přestože je chinin účinný a široce používaný, není zcela bez vedlejších účinků. Ve vyšších dávkách může vyvolat nežádoucí stavy jako tzv. chininismus – charakterizovaný bolestmi hlavy, hučením v uších, závratěmi nebo poruchami vidění. U některých jedinců může vyvolat alergickou reakci a není doporučován v těhotenství.
Vzhledem k tomu, že se chinin do nápojů přidává ve velmi malém množství (např. tonik nesmí obsahovat více než 100 mg/l), je při běžné spotřebě považován za bezpečný. Evropský úřad pro bezpečnost potravin (EFSA) potvrdil, že v nízkých koncentracích je chinin v potravinách zdravotně nezávadný.
Z ekologického hlediska pěstování chinovníku nezpůsobuje významnější zátěž pro životní prostředí, pokud dochází k šetrnému sběru kůry a udržitelné agronomii. Přesto může nadměrná těžba volně rostoucích stromů v přírodních biotopech přispět k úbytku přirozené populace, což vedlo k částečné regulaci.
Zajímavosti a historické souvislosti
Chinin a chinovník hráli významnou roli v historii medicíny. Už v 17. století používali peruánští indiáni odvar z jeho kůry na horečky. Podle nejznámější legendy byla první evropskou pacientkou léčenou chininem hraběnka z Chinchónu, manželka španělského místokrále v Peru, která se vyléčila z tropické malárie právě díky peruánské kůře. Na její počest byl strom později pojmenován jako Cinchona.
V 19. století se chinin stal strategickou surovinou evropských koloniálních mocností – měl klíčové využití při expanzích do tropických oblastí, které byly jinak kvůli výskytu malárie prakticky neobyvatelné. Dnes je s chininem možné se setkat nejen v lékárnách, ale i v každodenním životě – nejčastěji skrze tonikové nápoje. Některé ekologicky orientované portály, jako například Ferwer ve svém blogu o hořkých látkách v přírodní kosmetice, upozorňují také na rostoucí oblibu látky v přírodní kosmetice, kde se extrakt z kůry využívá jako tonikum pro pokožku a vlasy.
Shrnutí
Chinovník lékařský (Cinchona officinalis) představuje mimořádně významný přírodní zdroj léčivého chininu, který sehrál historickou i současnou roli zejména v léčbě malárie. Díky svému bohatému obsahu alkaloidů má ale i další praktické využití – od potravinářství po kosmetiku. Ať už jako léčivo nebo součást osvěžujícího nápoje, produkty z chinovníku nám připomínají, jak důležité mohou být přírodní látky i v moderní společnosti.
Chinovník lékařský (Cinchona officinalis) můžete nalézt v následujících produktech
Směs bylinek na posílení vlasů 100g Vitamin
Detail produktu