Čekanka obecná (Cichorium intybus)

Další názvy: cikorka, cikorie, čaganka, čekanec, koření sv. Petra, koření kozího cecku, německá káva, pocestník, podražník, čakanka obyčajná, chicory

Skóre škodlivosti: 1 (Přírodní látky)

Čekanka obecná: chemické složení a využití této cenné rostliny

Čekanka obecná (Cichorium intybus) je víceletá rostlina z čeledi hvězdnicovitých, která v sobě skrývá unikátní kombinaci bioaktivních látek. Známá je především jako bohatý zdroj inulinu – přírodní rozpustné vlákniny, která nachází široké uplatnění ve výživě, farmacii i potravinářství. Vědecký název ukrývá i různé synonymní označení, například „divoká čekanka", či její anglické pojmenování „common chicory". Díky vysokému obsahu fyziologicky aktivních látek se stala nejen předmětem dlouholetého zkoumání, ale i významnou složkou moderních výrobků.

Chemické vlastnosti

Mezi hlavní chemické komponenty čekanky obecné patří inulin, C6nH10n+2O5n – polysacharid ze skupiny fruktanů, jehož molekula se skládá hlavně z lineárního řetězce fruktózových jednotek zakončených glukózou. Inulin je bezbarvý až slabě bělavý prášek bez výrazné vůně, který je rozpustný ve vodě a teplotně stabilní do cca 120 °C. Nejedná se o sladidlo, ale má mírně nasládlou chuť.

Kromě inulinu obsahuje rostlina řadu sekundárních metabolitů: seskviterpenové laktony (např. laktučin), flavonoidy, kumariny i fenolové kyseliny. Tyto látky bývají převážně hořké – právě hořkost mladých listů i kořene je známým znakem rostliny.

Kořen čekanky, který bývá sušen a melán na prášek, je též bohatý na taniny a pektinové sloučeniny. Mezi minerální látky přítomné v rostlině patří draslík, vápník, železo a hořčík.

Využití a aplikace

Díky vysokému obsahu inulinu představuje čekanka obecná důležitou složku potravin pro zdraví trávícího traktu. Inulin totiž působí jako prebiotikum – podporuje růst prospěšných bakterií v tlustém střevě a tím přispívá k lepší imunitě a trávení.

V potravinářství se používá jako nízkokalorické sladidlo či plnidlo v light výrobcích, cereáliích, tyčinkách i mléčných výrobcích. Kořen čekanky se tradičně využívá jako náhrada kávy – tzv. cikorka, kdy je kořen upražený a pomletý. Moderní výzkum např. publikovaný v Journal of Food Science and Technology, potvrdil řadu zdravotních benefitů spojených s pravidelnou konzumací čekankových produktů.

Ve farmacii se složky čekanky podílejí na podpoře jaterních funkcí, detoxikaci a zklidnění trávení. Extrakty se objevují v doplňcích stravy i bylinných čajích. V kosmetice se výtažky používají pro své antioxidační a protizánětlivé vlastnosti, často v přípravcích pro citlivou nebo problematickou pleť.

Udržitelnější využití této rostliny se zmiňuje i v eko-blogu na Ferwer.cz o inulinu jako přírodní náhradě, kde se zdůrazňuje ekologický potenciál inulinu jako alternativy cukru.

Přirozený výskyt a výroba

Čekanka obecná je rozšířená téměř po celé Evropě, najdeme ji na suchých loukách, polích, pastvinách i cestách. Divoce rostoucí formy jsou známé svými výraznými modrými květy, které se objevují od července do září. Kultivary pěstované pro sklizeň kořene jsou však šlechtěny na vyšší obsah inulinu a lepší výnosnost.

Výroba inulinu probíhá převážně extrakcí z kořene čekanky – surovina se nejprve mechanicky drtí a poté louží za horka ve vodě, čímž se polysacharid uvolní a následně vyčistí, vysuší a stabilizuje. Celý proces je poměrně šetrný, bez použití syntetických rozpouštědel.

V posledních letech probíhá intenzivní výzkum využití odpadního materiálu z extrakce jako biologického hnojiva nebo krmiva pro dobytek, čímž se zvyšuje udržitelnost celého výrobního cyklu.

Bezpečnost a ekologie

Inulin i ostatní složky čekanky obecné jsou obecně považovány za bezpečné pro lidskou konzumaci. Evropský úřad pro bezpečnost potravin (EFSA) řadí inulin jako GRAS (Generally Recognized As Safe). Avšak při nadměrné konzumaci (>15–20 g denně) může způsobit nadýmání nebo mírné zažívací obtíže – hlavně u osob s citlivější mikroflórou.

S ohledem na ekologii je čekanka velmi odolná rostlina, nenáročná na půdu a zálivku. Její pěstování nevyžaduje agresivní agrotechniku ani velké množství pesticidů. Výsledný produkt – inulin – je biodegradabilní a jeho výroba má nízkou ekologickou stopu, jak potvrzuje i článek na Ferwer.cz o rostlinných alternativách.

Zajímavosti nebo souvislosti

Čekanka byla známá už ve starověkém Egyptě, kde byla využívána jako léčivá bylina. V evropských kuchyních se její listy přidávají do salátů, zatímco ze šlechtěné formy – tzv. čekankového pukového salátu (Belgie, Nizozemsko) – vzniká moderní delikatesa.

Jedním z důležitých rozdílů mezi čekankou a mnohými jinými vlákninami je její sladce neutrální, téměř nevnímatelná chuť. Díky tomu je ideálním nosičem pro doplnění potravin na vlákninu bez negativního vlivu na senzorické vlastnosti. Z tohoto důvodu ji potravinářský průmysl hojně využívá při reformulaci produktů se sníženým obsahem cukru.

Zajímavé je též využití čekanky v zemědělství – její hluboký kořenový systém dokáže nejen zlepšovat půdní strukturu, ale i čerpat živiny z hlubších vrstev.

Shrnutí

Čekanka obecná (Cichorium intybus) není jen tradiční léčivá bylina, ale i pokladnice cenných látek jako je inulin a další antioxidanty. Její využití sahá od funkčních potravin a nápojů přes farmaceutické doplňky až po kosmetiku. Díky přírodnímu původu, dobré snášenlivosti a ekologicky šetrné produkci představuje významnou surovinu současnosti i budoucnosti.