Butylhydroxytoluen (BHT)

Další názvy: Butylated Hydroxytoluen; BHT; 2,6-di-tert-butyl-4-methylphenol; 2,6-di-tert-butyl-p-cresol (DBPC); 3,5-di-tert-butyl-4-hydroxytoluene, E321

Skóre škodlivosti: 4 (Lehce škodlivá chemie)

Co je butylhydroxytoluen (BHT) a proč se používá

Butylhydroxytoluen (zkráceně BHT), známý také pod svým systematickým názvem 2,6-di-terc-butyl-4-methylfenol, je syntetická organická sloučenina široce používaná jako antioxidant. Patří do skupiny fenolických derivátů a slouží především jako stabilizátor pro zpomalení oxidativního rozkladu v různých materiálech. V angličtině se označuje jako butylated hydroxytoluene a je registrován pod CAS číslem 128-37-0.

BHT je významný především pro své schopnosti zabraňovat žluknutí tuků a stabilizovat organické sloučeniny, což jej činí důležitým v potravinářství, kosmetice i průmyslové výrobě. Díky jeho širokému využití a kontroverznímu postavení v některých aplikacích je často předmětem diskusí ohledně bezpečnosti a ekologického dopadu.

Chemické vlastnosti

Systematický název této látky je 2,6-di-terc-butyl-4-methylfenol. Jeho chemický vzorec je C15H24O a molekulová hmotnost činí přibližně 220,35 g/mol. BHT se při pokojové teplotě vyskytuje jako bílá až slabě nažloutlá krystalická látka, která má slabý aromatický zápach.

Látka má relativně vysokou teplotní stabilitu – bod tání činí přibližně 70 °C a bod varu leží kolem 265 °C. Je jen velmi slabě rozpustný ve vodě, ale dobře rozpustný v tucích, alkoholech a jiných organických rozpouštědlech. Tyto fyzikálně-chemické vlastnosti z něj činí ideální sloučeninu pro ochranu lipidů a jiných nestabilních organických látek před oxidací.

Využití a aplikace

Butylhydroxytoluen nachází díky svým vlastnostem široké uplatnění:

V potravinářství je běžně používán jako konzervační látka s označením potravinového aditiva E321. Pomáhá zabránit oxidaci tuků a olejů, čímž zvyšuje trvanlivost produktů jako jsou cereálie, máslo, sušenky nebo žvýkačky.
V kosmetickém a farmaceutickém průmyslu slouží jako stabilizátor pro krémy, masti a opalovací přípravky, kde chrání aktivní složky před degradací vlivem světla a vzduchu.
V průmyslové oblasti se BHT používá k ochraně polymerních materiálů, motorových olejů a paliv před degradací, a tím prodlužuje jejich životnost.
Specifické využití najde i při výrobě léčiv jako inhibitor oxidace v lécích obsahujících tuky či esenciální oleje.

Antioxidační účinek BHT spočívá v jeho schopnosti blokovat volné radikály – molekuly, které mohou způsobovat chemickou degradaci citlivých látek. Mechanismus účinku byl detailně popsán např. v publikaci Journal of the American Oil Chemists' Society, který demonstruje, jak BHT zabraňuje peroxidaci lipidů.

Přirozený výskyt a výroba

Na rozdíl od některých přírodních antioxidantů, jako je vitamín E (tokoferol), BHT se v přírodě běžně nevyskytuje. Jedná se o syntetickou látku vyvinutou začátkem 20. století jako levná a účinná alternativa k přírodním antioxidantům.

Obvyklý způsob syntézy zahrnuje zásaditou alkylaci p-methylfenolu (tj. 4-methylfenolu) pomocí isobutylenového plynu za přítomnosti katalyzátoru. Tento dobře zvládnutý průmyslový proces umožňuje výrobu BHT ve velkém množství s vysokou čistotou.

Bezpečnost a ekologie

BHT je látka schválená pro použití v potravinách a kosmetice v mnoha zemích, včetně Evropské unie, USA a Japonska, přestože jeho zdravotní dopady jsou předmětem dlouhodobých vědeckých debat. V nízkých koncentracích považuje většina regulačních agentur látku za bezpečnou.

Některé studie však ukazují, že ve vysokých dávkách může mít toxické účinky, zejména na játra a hormonální systém laboratorních zvířat. Právě z těchto důvodů je jeho použití kvantitativně omezeno – například v EU je maximální povolený obsah v potravinách stanoven na 200 mg/kg. Podrobnější informace o bezpečnosti přináší např. vědecká monografie EFSA.

Z environmentálního hlediska může být přítomnost BHT v odpadech problematická, protože se obtížně biologicky odbourává. Moderní přístupy proto hledají alternativy z přírodních surovin, jak je diskutováno i v článku na ferwer.cz o udržitelnější kosmetice.

Zajímavosti a souvislosti

S BHT se možná setkáváte i v běžném životě, aniž byste si to uvědomovali. Může být totiž součástí obalových materiálů, např. plastů nebo folií, kde brání rozkladu polymerních řetězců vlivem UV záření.

Zajímavostí je, že BHT byl v 70. letech zkoumán i jako potenciální prostředek proti virovým infekcím. Například práce publikovaná v Science se zabývala účinkem BHT na obalené viry u laboratorních zvířat, přesto se tyto výzkumy dále ve farmacii neuchytily.

BHT byl poprvé syntetizován v roce 1947 a od té doby se stal jedním z nejpoužívanějších antioxidantů vůbec. V některých případech bývá společně používán i s jinými antioxidanty, jako je butylhydroxyanisol (BHA), aby se dosáhlo synergického účinku.

Shrnutí

Butylhydroxytoluen (BHT) je významný syntetický antioxidant, který slouží k ochraně potravin, kosmetických výrobků a průmyslových materiálů před účinky oxidace. Navzdory určité kontroverzi kolem jeho zdravotního dopadu jej většina regulačních orgánů považuje v předepsaných dávkách za bezpečný.

Díky svému silnému stabilizačnímu účinku a relativně nízké ceně má BHT široké využití napříč mnoha průmyslovými obory. Současně ale roste zájem o přírodní alternativy, které jsou šetrnější k životnímu prostředí i lidskému zdraví.