Blatouch bahenní (Caltha palustris)

Další názvy: Marsh marigold, Kingcup

Blatouch bahenní: jedovatá kráska českých mokřadů

Blatouch bahenní (latinsky Caltha palustris), známý také jako blatnice, je vytrvalá jedovatá rostlina z čeledi pryskyřníkovitých (Ranunculaceae), která se vyznačuje nápadně žlutými květy a výskytem v mokřadních a podmáčených oblastech. Tato bylina není jen pozoruhodná z botanického hlediska – obsahuje celou řadu biologicky aktivních látek, které ji činí chemicky zajímavou i z hlediska toxikologie, farmakologie a tradičního léčitelství.

Blatouch bahenní je v České republice poměrně rozšířený, přestože je chráněn zákonem, a jeho účinky – ať už léčivé nebo toxické – byly známy už od středověku. V angličtině se rostlině říká Marsh Marigold, její CAS číslo jakožto celé rostlinné drogy evidováno není, avšak jednotlivé izolované chemické složky, jako například protoanemonin, evidovány jsou.

Chemické vlastnosti

Z hlediska chemického složení blatouch bahenní obsahuje řadu biologicky aktivních látek typických pro čeledi pryskyřníkovitých. Mezi ty hlavní patří zejména:

alkaloidy a glykosidy,
saponiny,
flavonoidy,
pryskyřice a hořčiny,
a především protoanemonin – toxická sloučenina vznikající enzymatickým štěpením prekurzoru ranunculinu.

Z chemického pohledu je protoanemonin nenasycený lakton s dráždivým účinkem na pokožku a sliznice. Jeho sumární vzorec je C5H4O2. Tato látka způsobuje silné podráždění a při větším množství i otravu, zejména při požití nebo kontaktu s čerstvou rostlinou.

Rod Caltha neobsahuje výrazně aromatické látky – květy blatouchu sice upoutají zrak, ale nevoní výrazně. Čerstvé rostliny jsou obvykle bez výrazného zápachu, ale po posekání mohou uvolňovat štiplavý pach právě kvůli rozkladu laktonových sloučenin. Blatouch je hydrofilní rostlina – dobře absorbuje vlhkost a roste ve vlhkém, rašelinovitém či bažinatém terénu, což je zásadní pro fyzikální vlastnosti jeho pletiv.

Využití a aplikace

Ačkoli je blatouch bahenní silně toxický, byl v minulosti používán v lidovém léčitelství, a to převážně zevně. Obklady z tepelně upravených částí rostliny mírnily revmatické bolesti nebo otoky. Dříve se také připravovaly tinktury pro vnějšímu použití při ekzémech a kožních vředech.

Moderní výzkum zkoumá některé bioaktivní látky rostliny jako možné kandidáty pro farmaceutický vývoj nových typů protizánětlivých nebo cytostatických (protinádorových) léků, i když tyto využití se stále nachází ve fázi experimentální. Jeho saponiny a flavonoidy vykazují antioxidační aktivitu, ale kvůli výrazné toxicitě se nepoužívá v současné komerční fytoterapii.

Jedním z mála praktických (byť symbolických) využití blatouchu je v zahradním designu – v okrasných přírodních zahradách se pěstuje jako vodní trvalka v okolí jezírek a potůčků. Zde ovšem platí přísná opatření – nesmí se sbírat ve volné přírodě, protože v mnoha oblastech je chráněný.

Přirozený výskyt a způsob růstu

Blatouch bahenní se vyskytuje v celé severní polokouli, od Evropy přes Asii až po Severní Ameriku. V České republice ho najdeme v lužních lesích, příkopech, okrajích potoků a na mokřadních loukách až do nadmořské výšky kolem 1 000 m n. m. Roste v živinami bohaté, zasolené až mírně kyselé půdě, často i v mělké vodě.

Rostlina kvete od března do května, což ji řadí mezi první jarní byliny. Její žluté květy přitahují opylovače, hlavně včely a mouchy. Rostlina se šíří výhradně přirozeně, dosud nebyla cíleně pěstována pro průmyslovou produkci nebo extrakci látek.

Bezpečnost a ekologie

Rostlina je pro savce včetně člověka toxická ve všech částech, zejména však v květech a listech. Hlavní nebezpečnou látkou je výše zmíněný protoanemonin, který při podráždění kůže způsobuje puchýře a zánětlivou reakci. Při požití většího množství může dojít k otravy doprovázené nevolností, průjmy, křečemi i poškozením jater.

Tepelná úprava (např. spaření nebo povaření) snižuje toxicitu rostliny, proto se například v některých etnografických záznamech uvádí, že mladé listy byly po důkladné úpravě používány jako potravina – to je však z dnešního hlediska krajně nebezpečné a nedoporučuje se.

I přes svou toxicitu má blatouch v přírodě důležitou ekologickou roli. Podporuje biodiverzitu mokřadních ekosystémů a bývá hostitelem některých druhů hmyzu. Vzhledem k jeho citlivosti na znečištění a vysychání mokřadů může být indikátorem kvality stanoviště. O významu mokřadních rostlin v udržitelné krajině často píší environmentální blogy jako např. článek o významu přírodní biodiverzity na Ferwer.cz.

Zajímavosti a historické souvislosti

V lidové tradici byl blatouch spojován s jarem a obnovou života – v některých krajích se dříve květy dávaly do oken jako symbol probouzející se přírody. Přestože je dnes zcela nevhodné rostlinu sbírat, v minulosti se využívala při oslavách jara nebo při zdravotních rituálech.

Zajímavostí je, že název „marigold", označující blatouch i měsíček lékařský, vychází ze spojení „Mary's gold" (Mariino zlato), což potvrzuje jeho postavení v jarních rituálech zejména v anglosaských zemích.

Další pozoruhodný jev je tzv. kladivkovité klíčení, kdy semeno blatouchu při nasáknutí vodou explozivně uvolní klíček – tato strategie podporuje rychlé rozšíření v jarním období. Blatouch je považován za jednu z prvních rostlin vhodných ke studiu přírodních laktonových jedů ve fytochemii.

Shrnutí

Blatouch bahenní (Caltha palustris) je pozoruhodná rostlina s nápadným vzhledem, ale i významnou toxikologickou a ekologickou charakteristikou. Přestože se v minulosti využíval v lidovém léčitelství, dnes se uplatňuje především v ekologických zahradách nebo jako bioindikátor vlhkých biotopů. Obsahuje toxický protoanemonin, což ji činí chemicky zajímavou, ale zároveň vyžaduje obezřetnost při manipulaci. Je živým důkazem toho, jak tenká hranice může být mezi lékem, jedem a přírodní krásou.